Malinkatá apologie - Malinkatá apologie

Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé.

assez dne 23.11.2008
Tess, smrtelně vážně? To znám. :)
No... vrátit... :) Ono jo, vše i s úroky vrátím, jen je problém, že nemám kdy to dočíst. :‘( Nečtěte mě, nemám čas psát...
Link neprolezl, avšak obrázek je super. XD

---

Tess dne 23.11.2008
No tak ta nová věc čeká rok, tak si ještě chvilku počká. Opravdu je nejdůležitější nejdřív dokončit tu první záležitost. Aspoň pro mě. To neznamená, že bych do toho nepsala jednorázovky, ale prostě rozjíždět další kapitolovku ne. Už i pro to, že to bude podstatně jiný žánr, jiná celková nálada a jinak vnímaný kánonový postavy. Nechtěla bych aby se ty dvě povídky začaly ovlivňovat. Na rozdíl od tý věci, kterou píšu teď a což je vlasně jen taková odlehčená ujetina tu druhou beru smrtelně vážně, takže ji budu dost pilovat.
Dva roky, to víš, jsem na řadě s kapitolou a ona je docela klíčová a kromě toho ze mě neznámýho prostředí, takže i když mám předběžný průzkum hotový, tak se pořád nemůžu odhodlat k tomu to napsat. Ale už asi opravdu budu muset. Taky jsem slibovala další pokračování Doby změn (SW) - vida, do toho bych se mohla taky obout. To je ale dobrý, tam se jedná o uzavřený příběhy, takže nic rozdělanýho tam nevisí.

Já mám pořád dojem, že můžu psát líp, pořád nejsem tak úplně spokojená. Ale tak to asi bude pořád. Asi bych měla kromě fanfiction napsat i něco svýho, ale když já mám tolik nápadů právě do fanfiction! A přitom perly mi sugerují další a další nápady. (čtěte mě)
Ono chvíli trvá než se člověk vypíše. Talent není všechno, prostě se musí pilovat a někdy se člověku moc nechce... tak. Dneska, třeba, jsem taky měla psát...

Na tvůj názor se těším - koneckonců mi budeš moct vrátit tu drsnou a zlou kritiku ;) (teda doufám, že nebude důvod ;D). Každopádně - čtěte mě! Jo...
Snape - víš, já mám k silnějším, mně nesympatickým postavám takový specifický vztah - buď na ně řvu a poštěkáme se a bojujeme verbálně, nebo... eh, je to poněkud... <a href=http://www.cswu.cz/duelant/duel21/s o01.jpg target=_blank>drsnější</a>? (tak a teď jsem zvědavá, jestli ten link proleze...)

---

...
assez dne 22.11.2008
:D :D :D Taky vím, jak se cítíš. Nelepší nápady mě napadají v posteli. To už je jaksi kontraproduktivní. A nebo mě něco napadne, já si to předříkám. Zasednu za klávesnici a é... To se mi stalo nedávno. :)
S teorií taky souhlasím. :)
A s tím, že jsem nejdřív chtěla dospat to a to a až pak začít novou... Život píšu rok a pár měsíců (již, čtěte mě! :D). Do toho jsem si střihla Podivíny. Byla jsem z toho na prášky, protože ty měly být každý den dva měsíce v kuse. Kapitoly nebyly dlouhé, ale stálo to za to. PAK - napadla mě k ŽJD a PP další kapitolovka - ZBZ... Ale měla jsme rozepsané dvě kapitolovky. Odsouvala jsem to a odsouvala. Nadšení se vytrácelo, ale stejně tam to vzrušení z toho, že to jednou psát začnu, bylo. A pak jsem se k tomu dostala a když se mi podařil kousek, byl to zkrátka úspěch!
Dva roky jsme snad nic nedlužila... Třeba nezávazně plácnu, že mám pár kapitolovek... ale oni většinou nečekají déle než tři měsíce na pokračování. Čehokoli. Některé kapitolovky holt na úkor jednorázovek - nebo spíše naopak - padnou. Ale s tím se nedá nic dělat.

:D No... ono to nedělá problémy ani tak napsat. Ale za á to nemůžu zkrátka číst, za bé se do toho hrozně dlouho přemlouvám. Proto ty prodlevy ve psaní.

A já - já mám, ehm, ,,talent“ nějak od sedmé osmé třídy, začala jsme psát v patnácti. :D A oni možná rozdíl pozorují, v tom, co píšu, ale já ne. Spíš se stávám nespokojenou že něco není napsané tak, jak jsem si to v hlavě vymyslela. Rozhodně nebylo mým snem psát od devíti, ani od šesti ne. :) Možná dvakrát jsem jako malá - na co už jsme si nepamatovala, to jsem kdysi dodatečně vytáhla - napsala něco jako nepodařené vtipy. Toť vše. To už jsem spíš byla ,,malířka“ než ,,spisovatelka“.
Tu perlu - chápu. Ale abych našla tu perlu, většinou se dívám do celkově dobrých povídek. Oh ano, imprese, to znám. :)
Ano - Život. Ten nejdřív žil v mé hlavě, až pak se dostal na papír - do compu. Napíšu na papír, můj rukopis je hrozný. Ne hrozný stylem: Au, ulomil se mi nehet, ale hrozný stylem: Au, utrhlo mi to nohu.
Takže s tím nepohodím. :) (S papírem.)
Slash - chápu. Ta povídka - víš, kterou myslím? >:-Đ Ano, já ji ještě nedočetla. Ale dělám si průběžně poznámky. (CO si o mě myslíš, že Ti na to pak neřeknu svůj názor?! >:-Đ Dobrá Mary Sueovka - to předen poznamenávám.)
:D Snape - taky chápu. A proč křičet zrovna? :-O

---

Tess dne 21.11.2008
Jo, to mi povídej. Práce - domácí povinnosti - večerní práce - ehm, čtení - ehm, internet... a čas je fuč. Nápady jsou, ale jaksi... mám takovou teorii, že existují dvě věci. Je příběh a je způsob, jakým ho vyprávíš. Takže nejdřív vytvořím příběh a pak potřebuju z toho zmotaného klubka možností vyprávění vytáhnou to pravé vlákno. A když ho povytáhnu, píše se už samo. Bohužel nejlepší nápady dostávám večer ve sprše a pak už musím jít spát, protože ráno vstávám (když jsem měla krizi a čas, dala jsem si sprchu odpoledne, ale nebylo to tak přínosný). Teď mě čeká - během víkendu napsat povídku do Ceny Karla Čapka. No, snad zvládnu. Příběh je, teď jsem ve fázi zírání na klubko. Dopsat moji trapnou a nudnou (čtěte mě:D) povídku ze světa HP - zbývá poslední kapitola a epilog. Je nejen příběh, ale klubko se odvíjí, jen není čas. Čtenáři už jsou přetažení a usnuli. Pak bych chtěla začít psát vážnou HP "ságu", tam už se taky odvíjí klubko, ale nechci ji začít psát, i když mě to strašně nutí, dokud nebudu mít hotovou tu předchozí kapitolovku. A dobré dva roky dlužím svým čtenářům pokračování Sester, SW povídky, kterou píšu společně s Yannou a Leou. Teď, když mě o ni uhánějí i někteří potteristi, začíná se situace stávat neúnosnou. Přesně vím, jak se cítíš :)
Někteří lidi mají s popisy prostě problémy. Já nikdy neměla, ale pak jsem musela pro Yannu a Leu kreslit lokace "našich" dobrodružství (my stojíme tady, támhle je bar a tuhle sloup), jinak si to nedokázaly představit a napsat, takže vím, že někdo s tím vážně problémy má. "Napsané od dítěte" - někdy mám stejný pocit. Abych tě uklidnila, tak jsem se pokoušela psát od devíti let, ale až po dvacítce jsem začala být aspoň trochu spokojená se svým stylem. Naštěstí tenkrát nebyla možnost blogu, jinak bych se znemožnila v útlém věku :) i když bych spíš, zcela správně, vůbec nenašla odvahu to vystavit. No, ale někteří lidi mají podstatně rychlejší start. Naštěstí se to dá "dovypsat".
Proč čtu věci, které mě neoslovují - no, z různých důvodů. Někdy ze "studijních účelů" - výzkum kvůli povídce, nebo třeba jsem dělala přednášku na fenomén Mary Sue a jindy prostě nevěřím vlastním zrakům. Ale je pravda, že často i v úplně hrozném díle se najde nějaká perla (a já ji pak seberu, rozumíš, a použiju úplně jinak - tím nemyslím sebrat nápad povídky, ale třeba jen pocit nebo aspekt a udělat z toho úmyslnou a ne bezděčnou záležitost). Autorkám oněch perel jsem kdysi často psala komenty, ale některé se urazily a jiné neodpověděly, takže jsem nabyla dojmu, že to nemá smysl. A některým lepším... Proč se angažovat. Ony mě neznají; když někomu napíšu "slušný pokus, zkus se zaměřit na chyby v psaní přímé řeči", tak mě jeho fanoušci sežerou a nikdo nepochopí, že je to vlastně pochvala. A já nemám chuť uvádět se jako nějaký superkritik. Protože zas nějaký super borec taky nejsem.
Když ti povídka v hlavě ožije, je to to nejlepší, co si můžeš přát. Ten pocit prostě miluju. Ona si říká, kam chce jít... krása. Jen se nesmí vymknout úplně, ale to se dá ukočírovat.
Slash. Proti slashi jako takovému nic nemám, ale vadí mi, když postavy, které jsou původně het jsou najednou homo. Když by to byly jiné, originální postavy, tak mi to nevadí, pokud nebudou určité scény explicitně popsány. Ony určité scény mi ale vadí ať jde o het nebo slash, takže to je jedno. (Četla ji a nedala koment! Aha! - ne, jen si dělám srandu ;) Jsem ráda, že se líbila. Byť v kapitole 11 pálím vlastně tak trochu i na tebe - ale ta je napsaná a uveřejněná mnohem dřív než bylo to-k-čemu-už-se-nebudeme-vracet.)
Dobrou betu si člověk musí považovat. Tam se čekat určitě vyplatí.
Snape - toho člověka nemám ráda. Postava je to ovšem velmi zajímavá. Kdybych na něj mohla chvíli křičet, třeba bych ho trochu poznala a zjistila bych, že není tak špatnej, ale nemůžu. A to mi na něm vadí nejvíc!

---

assez dne 21.11.2008
Odpověděla jsem, Tess. :)

---

...
assez dne 21.11.2008
Tess, napnutí (jeho dosažení) pěkné JE, problém je právě s ČASEM - můžu chtít sebevíc, ale někdy se povede tři týdny za sebou nenapsat řádek (řádku >:-Đ). Škola - povinnosti do školy - lenost - povinnosti do školy - není námět ke psaní - deprese, že není námět ke psaní. Nebo spíš nápad, jak navázat dál na rozepsané. :) Prostě...

Ano, i mě se to stalo (bytostně nesnáším popisy, dost to o sobě rozhlašuji - fňukám ještě v předmluvě před kapitolou - a děti na stránce mě za ně pak chválí, což je potěšující, ale i tak... popisy mi dávají vyloženě zabrat a právě ty beru jako nutné zlo já :)). Pro mě by třeba byly i nezáživné, kdybych to četla od jiného... Nevím - do psaní si nevidím a mnohdy mám pocit, že je to napsané hůř než od dítěte. O záživnosti nemluvě, neboť i když píšu, své dny - ty psací - mám jen párkrát za měsíc. Což se nutně neprolíná s volným časem.
Ano... čtenáři nemusí u nějaké kapitoly trpět - já to přetrpím za sebe i za ně. :) Ale ne, nedá se říct, že bych něco psala stylem ,,mučím se, že tohle píšu“ - uznávám, mám občas problém nevkládat tam pro mě velmi nudné pasáže a jen vyciťuji, že se to občas čtenářů dotýká. Jenže jsem vnitřně přesvědčena, že tam některé z těch pasáží být musely, takže tam jsou a já se je snažím, přirozeně, napsat nejlépe, jak dovedu.
Mám dotaz - proč čteš - mimo svůj archiv, předpokládám - věci, které ti asi sednou na méně než 70%... načež pak nemáš problém komentář nenapsat...? Tuším, že to ignorování máš ze zkušeností, dobře... ale já například bych ti určitě odpověděla na jakýkoli komentář. A pochybuji, že jsem sama... Tak tedy...?
Ano - verze - ano! Přesně - v hlavě mám něco o dost jiného, než jak to nakonec skončí na papíře. :) (Ehm - povídku... asi půjdu hledat... :))
Ano, pochopila jsem, že Ty slash asi ee... při čtení... TVÉ ÚŽASNÉ POVÍDKY... kde jsem taky pochopila, že HP až na druhém místě... :D (Ne-li dál... níž... no, víš... :D) No - jen malá obhajoba - slash sice ano, ale nijak drasticky. Ovšem někdo má vůči tomuto vztahu velké antipatie, takže nutit Tě i přes tu... no, nutit Tě nebudu. :)
Má betareaderka zvládá naštěstí úplně vše a i když - jak ona SAMA tvrdí - není žádný rychlík, její opravy mi za to stojí. :)
Hvězdné války... :D No jo... :D Každý ujíždí na jiném... Někdo na SW, někdo na Snapeovi... XD Díky, jdu si najít, cos objevila. (Bojim, bojim. X-O ČTĚTE MĚ!)

---

Tess dne 21.11.2008
Lidi zajímá komunikace s autorem, to je jasný. Pak i častěji navštěvují různé stránky – chtějí zjistit, co jim autor odpověděl. Komentovat tak, aby u kapitolovek člověk neprozradil další děj není jednoduché, ale občas se povede čtenáře napnout na hranici únosnosti a to je pěkné. Jen se pak nesmí nechat dlouho čekat, protože pak na to napnutí zapomínají :)
Kapitoly by každopádně měly být záživné, a to všechny. Ale to neznamená nutně akční. Nejednou se mi stalo, že se nad kapitolou, kterou jsem považovala za nutné zlo spojovacího můstku, čtenáři rozplývali. Potěšilo mě to, samozřejmě, ale i překvapilo. Prostě si tam něco našli. Rozhodně by čtenáři neměli mít dojem, že nějakou kapitolu musí protrpět, aby si užili zábavu později.
Upřímně řečeno, já moc nekomentuji. Prázdně chválit se mi moc nechce a většina povídek, které přečtu, by stejně měla za následek komentář, který by autor pravděpodobně nechtěl číst.
Co si autor myslí o své povídce – kupodivu u mé HP tvorby se to moc neprojevuje, ale když napíšu něco SW, tak asi půl roku lítám z extrému do extrému – jednu chvíli mám dojem, že je to geniální a za deset minut prostě VÍM, že je to ten největší shit. Jak píšu? V hlavě mám první verzi, která se vkládáním do počítače plynule mění ve verzi druhou. Tu třikrát pročtu, minimálně, uhladím, pošlu betám (kraťasy ne, ty nemám betovaný, ale to je zas jen u HP). Bety mi to vrátí s připomínkami, já řvu, opravuju, hádám se a děkuju; podle toho. Ano, používám bety, množný číslo. Minimálně jednu na gramatiku (svoje chyby prostě člověk nevidí) a optimálně aspoň tři, které si to přečtou jako první a dají mi zpětnou vazbu co je nejasný, co je divný a co nedává smysl. Pak to teprv jde ven. A za půl roku to většinou ještě trochu uhlazuju – slovíčko sem, slovíčko tam.

Našla jsem si tu jednu tvoji jednorázovku, přečetla, dva dny nechala uležet a okomentovala. Takže máš, cos chtěla ;) Slash ne, omlouvám se, slash mi fakt vadí. Nejsem pro jeho zákaz :), ale číst ho nebudu.

Hvězdný války, víš, Síla, světelný meče, rytíři Jedi a Sithové, souboje, vesmírný bitvy (pravda, ty já nepíšu), Dobro a Zlo anebo naopak :) No, naštěstí snad na žádnou z mých (a na většinu z tamních) povídek není zapotřebí znát SW reálie. (čtěte mě) :D

---

:)
assez dne 19.11.2008
Al., au! Nechej si své zvukové projevy, laskavě, trháš mi bubínek! :D Teď vážně - tohle ještě není petice, takže o tom až později. ;) :) Dám vědět, klídek.
Dzejnee, :), obdobná odpověď jako u Al. :)

Tess, asi ano. :) Taky máš takové zkušenosti ze stránek? Minimálně mě to říkají. :)
Do určité míry si za názorem na ty limity každá stát budeme, ale můžu Ti pogratulovat, definitivně jsi mě přesvědčila zkusit v Zápiscích komentovat (tak, abych neprozradila budoucí děj pro mě bude těžké, ale budiž... :)). Ne jen to, zkusím veškeré předchozí omezení stáhnout, uvidíme, co bylo účinnější. A hned najíždím na - asi jsi komentátor, který se skutečně dílu věnuje a pro a proti vypisuje, ale to já moc nezažila. A tak, když mě umí jen chválit, ať aspoň vím, že někdo čte. Neočekávám už (až na svou drahou betu), že by mi poskytli kritiku. Samozřejmě z těch reakcí vypozoruji, která kapitola se líbila víc a která míň, ale mým záměrem není psát výhradně záživné kapitoly. To by se pak, jak tvrdí beta, ztrácely rozdíly mezi skutečnou akcí, která je důležitá, a tím zbytkem...
Ale jo, uznávám, že když se člověk hodně snaží, dá zabrat okomentovat povídku - já to znám, naneštěstí jsou pro mne některá díla autorek tak neinspirativní, že nevím, CO bych komentovala. Tak jen pochválím. Ale ano, pokud je autor pro mne alespoň trochu záživný, snažím se napsat komentář delší. Vím, že to i reakce na víc komentářů - a reakce záživná - je občas dost... únavná. :) Pracná - to je to slovo.
Tebe bych (8let, říkáš?) chtěla na tu upřímnou zpětnou vazbu mít. :) S děláním reklamy - ano, je vidno, že mě chápeš. :) A ono... člověk si o své povídce může myslet hory doly, ale čtenáři to zpravidla vidí trochu jinak. A tak kvalita nekvalita... Zbožňují jednodušší díla, ale já ráda komplikuji. Což asi ve spoustě případech odradí. Takže asi tak - má kvalita není čtenářova kvalita. Většinou je nechávám být, když jim ony zmiňované povídky, oproštěné od reklam, nesednou. Já je nutit nebudu, říkám si, a pak na mě dolehne, že jsem možná měla víc bojovat. Ale už to by bylo nedůstojné. Zase - problém spatřuji v tom mém rozpolcení. Na jednu stranu hrdost, na druhou je mi nanic, když jí pak lituji nebo nad ní bloumám...
No... já Ti to rozdělím, vyber si sama. Jednorázovky najdeš spíš na mých stránkách než /ehm... http://www.assez.7x.cz - ČTĚTE MĚ!/... než tady. Kapitolovky taky spíš tam, ale to jsem nechtěla. Jo - jednorázovky jsou většinou psychologické - pokouší se o to. (Ale jo, občas jsou...)
Pokud si vybereš Zápisky, je to to nejtěžší, cos vybrat mohla. Mimochodem jediný opravdový... ,,opravdový“... slash. Život - ono to, že to sem píšu, přece NENÍ reklama, kor, když tady mám uveřejněno jen nějakých pár kapitol, oproti neopraveným 42 na své stránce... - je o něco méně obtížný. Ale tam už si mi jeden holomek stěžuje. S Podivnými prázdninami - jediné dokončené - neměli problém ani páni, co mi psali komentáře a Duel... ten píši s kamarádkou. Což už je na Tobě, ale odhaduji, že Duel je prozatím nejkratší z nich. Och, pardon... Prozatím ápisky, když je uveřejněn teprve první díl.

Star Wars fanfiction? Aha, tak to k tomu má asi nejblíže Galaxy Quest... Jinak o tom vím houbeles. :)
Přesto děkuji, ráda se na obé podívám. :)

---

Dzejnee dne 19.11.2008
musim přiznat, že to že se fialovej fan zrusil, me hodne zasahlo. zacala jsem psat v dobe kdy zacinal i fialovej fan a myslim ze tam yly nejlepsi povidky, který už nikdo nikdy nenajde, protože spousta lidi se na to vykaslala, ackoli psali sqele. jestli ma nekdo tu moc to obnovit se vsim vsudy, tak je blb ze to jeste neudelal...bez urazky. prosiiim prosiim....otevrete stary fan. byl fantasticky a ja a spousta dalsich lidi ho milovala. hrdě prohlasuji, že o to poníženě škemrám.

---

Al. dne 18.11.2008
pridávam sa, ja chcem späť fialový archíííííííííííív ....

---

Tess dne 18.11.2008
Vidíš, totiž to, co naláká komentující nejvíc, aby vůbec komentovali, je komunikace - ať už komunikují nezi sebou nebo s autorem. Tím, že s nimi komunikuješ (a že ti, kteří nekomentují, VIDÍ, že s nimi komunikuješ) si vytváříš okruh lidí, kteří tě začnou považovat za svou. Takže si zvyknou chodit, číst, komunikovat a časem se můžou osmělit i ti, co by třeba psali, ale je jim to.. eeee... blbýýýý, neeee? :)
Na limity máme každá svůj názor, který vychází z naší povahy i ze zkušeností a pravděpodobně si budeme stát do určité míry za ním. Podle mě je (pro autora) nejdůležitější uvědomit si všechny aspekty limitů a pak se rozhodnout jestli limity jo nebo ne. Mě osobně to jako čtenáře vždycky trochu odradí.
Víš, říkáš, že napsat jeden komentář nezabere tolik času. Pravda, napsat "Dobrý" je hned, ale každý autor snad chce v tom případě vědět, CO čtenáři přišlo dobrý. A zase se dostávám zpátky ke komunikaci - nedávno jsem objevila začínající autorku podle mě s vysokým potenciálem, ale zoufale nevypsanou. Věnovala jsem rozboru jejího stylu, návrhům na možná zlepšení a poukazováním na konkrétní příklady pravděpodobně víc času než ona napsání povídky, zanechala jsem v komentáři i na sebe kontakt a ona... buď to nečetla nebo ignorovala. Mohla pod to napsat jenom "díky" nebo "vodpal a nepoučuj mě, jo?", to by bylo jedno. Aspoň bych věděla, že jsem nestrávila tolik času zbytečně, že si to přečetla. A nic. Netvrdím, že jsem nějaký supertrenér talentů, ale přece jenom už s autory pracuju docela dlouho a vídám pokroky (ne že bych je to naučila, oni se to většinou naučí sami, ale dávám upřímnou zpětnou vazbu).
S tím děláním si reklamy naprosto souhlasím. Člověka to táhne dvěma směry - jednak chce řvát: "Čtěte mě! Sakra, čtěte mě!" a druhak mu to přijde nedůstojný; tím nedůstojnější, čím kvalitnější cítí, že jeho povídka je. Lidi by kvalitu měli poznat, ne? :) (Jestli poznají nebo ne to je otázka, stejně jako to, co kdo považuje za kvalitu, ale jde o princip).

Ty jsi se tím původním požadavkem dotkla té tiché většiny - těch, kteří tě třeba čtou, ale které neznáš, protože se neprojevují; stejně jako těch, co komentují poctivě. A protože se požadavek objevil na dobře viditelném místě i tady, poštvala jsi proti sobě i lidi, kteří tě nikdy nečetli ani třeba číst nehodlali. Byl to prostě krok stranou, dál už to rozebírat nebudu.

Nevím ještě jestli ti okomentuju Zápisky nebo něco jiného, každopádně něco to bude. Zpětnému vysvětlování a argumentaci se nijak nebráním, i mně, jakožto autorovi dost pomáhá, když mi bety něco strhají a já jim musím vysvětlovat, že JÁ mám pravdu. Někdy nakonec přijdu na to, že nemám. Povídce to ale prospívá.
Je fajn, že jsme se tady do určité míry poznaly a já tak můžu psát své dojmy opravdu upřímně, bez obavy, že něco vezmeš tak, jak to nebylo myšleno.

Archiv - je to archiv Star Wars fanfiction. Podařilo se nám (dobře, Yanně, já nastoupila do rozjetého expresu) vybudovat během osmi let místo s kvalitními autory a překladateli a kvalitními povídkami. Chtěla bych říct "prestižní" - zdaleka nebereme všechny příspěvky. Způsob uveřejňování je poněkud zastaralý - já chudák čtu všechny nově poslané příspěvky (kromě těch od kmenových autorů), rozhoduju, zda je uveřejnit a většinou dělám aspoň drobné korektury, kde je to zapotřebí. Když se jich nahromadí dost, ručně udělám update. Systém je osm let starý, no, holt :) ale díky němu se nám daří držet vysokou úroveň. Adresa je www.jediland.cz a v sekci Jedi/Neutral (autoři řazeni dle abecedy) najdeš i moje povídky. Překvapivě - není možnost komentářů! Ale aspoň funguje Guestbook.
Taky mám účet na www.potterpovidky.cz; v obou případech používám svou obvyklou přezdívku - Tess (čtěte mě!). Na Potterpovídkách mám až na jednu poněkud zvláštní povídku samou HP fanfiction. Hm, a zrovna ten nejúchylnější kousek se nachází v abecedě první... no, nic. To je asi vše (čtěte mě! *moje plyšová zvířátka mě začala mlátit po hlavě, že se mám chovat dospěle a nežmuntrat a... auvejs, potvory!*)
:D

---

assez dne 18.11.2008
Tess, souhlasím. Pro mě je nejhorší vidět a vědět, když za něco někdo bojuju, že ze stranou, která nemá pravdu, nepohnu. Je už ovšem otázka, jestli ji mám já a ta většina, která se ozve se mnou. Nebo ten člověk, který si tvrdohlavě stojí za svým.
Ke třetí skupině - asi je to o zkušenostech. Rozhodně je zajímavé zkoumat tyto počiny a ještě lépe s naprostým odstupem.
Hm, fajn, dál. Ano, jsou asi tři nebo čtyři způsoby, jak si o ně říct. První - nevázat se na ně, možná k nim ani nepřipisovat své poznámky a nechat to zcela na čtenářích, jestli čtou nebo komentují. Co mi lidé z mé vlastní zkušenosti tvrdí je, že nechat komentáře a ladem a skladem je pro ně dost... No, řekněme, že spousta mi tvrdí, že se přidali ke komentování právě kvůli mému odpovídání na dotazy, že se jim to líbilo. Takže budiž - asi by nikdo nechtěl psát komenty někomu, kdo na ně neodpoví (řekla jsem, že na komentáře v Zápiscích odpovím - jen ne tak, jak jsem zvyklá odpovídat, tedy ne hned a ne na každý). Můžeš mi věřit, že až na pokus v Zápiscích jsem vždy na komentáře odpovídala svědomitě.
Další možnost je napsat, že pokud chce někdo nějak reagovat na dílo, z důvodů těch a těch je to možné jen na mail. Což je... No, na jednu stranu lepší, na druhou horší - tady jsem na vážkách.
Pak nastupuje slovíčko prosím - můžeš mi věřit, že jsem ho používala dost častokrát. A jen s malým úspěchem, někdy žádným. Pokud nejsou noví čtenáři, asi neuspěješ ani s ,,komenty potěší“.
Čtvrtá skupina, do níž jsem se zařadila. Více méně si poctivě řeknou o komentáře, nastaví pravidla. Na to má podle mě každý autor právo. Je to jeho povídka, kterou on uveřejňuje na internetu. Jedna věc je, do jaké míry je to požadavek přijatelný. A víš, proč vlastně tyhle lidi obhajuji? Myslím, že za ten rok mám na to nárok. Mám nějaké 4 kapitolové povídky, víc jednorázovek a dost zkušeností z doby, kdy jsem ještě nepsala. Jednou jsem si dovolila ten luxus zkrouhnout své požadavky a své obvyklé, květnaté projevy do minima, které mi maximálně umožňoval ff.ph.net a... dobře. Fajn. Jediné, co mě mrzí, jsou rychlé soudy lidí a i kdybych tím, co jsem napsala, odradila i jediného čtenáře, mrzet mě to pro tu povrchnost všeho bude. Ne kvůli mě, ale kvůli té povídce. Ať už se v příští kapitole omluvím nebo ne, někteří méně... no, to už je jedno, co... si to i tak nepřečtou. A přitom ti by možná měli zvlášť. :)
Tedy opravdu jen s tím, že jsem si tohle ,,dovolila udělat“ u jediné povídky. Nevadí. Zatím hledám něco, co v téhle chvíli nejsem schopna nalézt. Ale ono smíření se a pochopení se časem dostaví samo. Jo ale to jsem nechtěla, když jsme tenhle odstavec začínala - jo! Že ty reakce si dokážu odvodit a že jsem teď jen hrozně ráda, že jsou povídky, u kterých si prachsprostě dělám reklamu a absolutně mě nebere, že jsem z nich udělala Merlin-ví-co, ale že mám i povídky, které bych na tuhle ,,soutěž čtenářstva“ neponížila. Dvě, přesně. A z nějaké osobní pýchy na ně, ať už se líbí nebo ne, čekám, že si ji čtenáři najdou sami. Pokud ne, nestojí mi za to, pokud ano, budu jedině ráda - není to tak, že bych u sebe čtenáře pěkně nepřivítala. :)

Limity bylo to 24, nikoli deset, což neznamená, že nevím, jak to myslíš. :) To se řešilo i u mě na stránce. Asi že jsem odhadla, jak budou reagovat mí čtenáři, špatně jsme však odhadla, že by mohli přijít nějací... noví... kteří mě NEPOCHOPÍ. Což, uznávám, má chyba byla.
S placením komentáři - to odpracovali má hodně co dělat v těch uvozovkách, neboť autorka se dozajista namakala mnohonásobně víc na povídce, než jim kdy bude trvat napsat komentář. Zvláště pak, když má každý napsat jen jeden. Což - opět - neznamená, že nechápu, co tím myslíš. Tvůj úhel pohledu na tohle se mi opravdu líbí. :) Ano . souhlasím a ztotožňuji se.
A nemyl se - já... no, znám... Prakticky neznám, teoreticky znám - jednu hvězdu, která vyhasla dřív, než stačila řádně zazářit. Ale některé její texty i přes to, že nejsou dodělané (nebo její nápady), jsou tak úžasné, že mě i přes to, že tady nepíše už několik let, jako čtenářku klidně počítat může. A takových povídek je víc. Mimochodem -tu, o které mluvím, zmíním v příštích Zápiscích.
Za kritiku i za náhled uražená nebudu (ale občas se Ti to možná budu snažit objasnit nebo Ti něco vyvrátit, ale s tím už nic nenaděláš... :D), ale zajisté Tě ani nebudu k něčemu takovému, jako je čtení, nutit. Ráda Tě uvítám, pokud si najdeš čas. Ale reklamu už jsem Zápiskům udělala takovou, že ještě přesvědčovat Tebe... zdá se mi, že by to ani nemělo smysl. :)
Jé - archiv. Jaký archiv, čeho archiv? Povídej - taky mám mít možnost dostat šanci se podívat pro změnu na Tvou práci, ne? ;)
Děkuji, Assez

---

Tess dne 17.11.2008
Assez: Každý má právo vidět to svýma očima. Já k oné třetí skupině došla tak, že jsem kdesi četla spoustu povídek různých autorů a různé kvality a všude se v komentářích pohybovali asi tři lidé, kteří ke každé povídce psali úplně stejné věci. Případně s dovětkem: Jsem první!
Je spousta možností jak si říkat o komentáře tak, že to nikomu nevadí. "Komentáře potěší" je asi nejméně nápadný způsob, ale i třeba "konstruktivní kritika vítána" a podobně (v začátcích jsem nenápadně psala, že miluju komentáře. Nepomáhalo to ;) )
U Zápisků jsem byla - byla jsem totiž upozorněna na tvůj požadavek jako na něco naprosto neuvěřitelného. A ono to bylo neuvěřitelný. Pravděpodobně proto, že to bylo nešikovně formulovaný, jenže... vydat požadavek na deset limitů - budiž, ale žádat potom, aby někde někdo hledal tvůj mail a psal ti, případně aby se přispívající dohodli na tom, kdo ti napíše, to už bylo naprosto absurdní. Vyvolávalo to dojem, že kašleš na lidi a koneckonců i na svou povídku, protože ti ani nestojí za to si ty komentáře nejen zkontrolovat, ale ani přečíst. No a lidi se samozřejmě ohradili.
Když to řeknu na plnou hubu tak ses uvedla jako pořádná kráva. Jenže z tvé komunikace tady mi zase vůbec nepřipadáš jako kráva. Prostě člověk někdy špatně odhadne reakce ostatních a spálí se a třeba si zkazí pověst u těch, co ho vůbec neznají.
Ještě něco málo k těm limitům. Autorka, na niž odkazuju níž, měla opravdu pádný důvod, proč se vůbec neobjevila, a já se jí vůbec nedivím. Ani ji za to neodsuzuji. Co je tam zajímavé ze studijních důvodů je ta psychologie čtenáře, což je dobré někdy znát - tím, že ona dala takový absurdní požadavek na limity komentářů, v lidech vyvolala dojem, že si další kapitolu "odpracovali" a mají na ni nárok. A svým způsobem taky měli pravdu. To se ale vyvinulo tak, že autorku začali honit a přikazovat ji. Byli vůči ní totiž v pozici "platících" zákazníků.
To je přesně ta věc, které by se podle mě měl každý snažit vyhnout. Pokud píšu pro radost, pro sebe a pro své čtenáře, je to koníček a ne mus; čtenáři rozhodně nemají na další kapitolu "nárok"! Autor by ji samozřejmě dodat měl, protože co se začne, má se i dokončit a koneckonců když nebude dodávat kapitoly, o čtenáře přijde, ale není to automatická povinnost. A protože málokdo má čas věnovat se jen psaní pro zábavu, rozhodně by se neměl najednou ocitnout v situaci, že je placeným zaměstnancem svých čtenářů. Já můžu říct, že kapitola bude, až budu mít čas ji napsat; případně ujistit čtenáře, že projekt pořád běží, ale nemusím nechat plavat školu/práci/osobní život protože teda voni maj nárok. A do podobné pozice se může dostat nakonec každý, kdo limity vyžaduje.
Ono je samozřejmě lepší uveřejňovat povídky pravidelně, lidi si zvyknou vídat tvoje jméno a začnou tě víc číst, ale je to tvoje rozhodnutí a ne jejich, kdy to uveřejníš.
Víš, vážně uvažuju o tom, že si některou tvou povídku přečtu a napíšu ti opravdu konstruktivní komentář - nezaručuju, že se ti bude líbit, ale bude k věci. Na to ale potřebuju minimálně hodinu čas - běžně komentuju jen tam, kde mám co říct a buď autora znám a mám krátké podotknutí k povídce, nebo někde vidím opravdu silný potenciál a pak píšu komentář k věci, ale to zabírá strašně času a taky si někdy nejsem jistá, jestli výsledkem celé mé námahy nebude nakonec jenom uražený autor.
Je to profesionální deformace z osmi let vedení povídkového archivu a práce s autory, no :) (ne, ne u Harryho Pottera ;) )

---

assez dne 17.11.2008
Tess, ty dvě první rozdělení - s nimi souhlasím perfektně, a to třetí - to nepoznáš, že? Já si to pro sebe přebírám tak, že tihle čtenáři se jen neumí vyjádřit lépe a tak napíšou alespoň ,,skvěle“. Ale to už možná omlouvám jen sama před sebou, co?
Možná že o ty komentáře žádám pravě proto, že se mi nezdá, že bych někomu z komentujících (či čtenářů) stála za tu snahu napsat mi mail, vyhledat si mě... Tím pádem požaduji víc, než by se klasickému čtenáři líbilo. Tj. tím takzvaným vydíráním. (Nevím... taky jsi byla u těch Zápisků? Zdá se mi, že ano... proto to takhle píšeš. :))
Ty Zápisky - jak jsem psala - další díl bych uveřejnila i tak. I bez toho počtu (jako že další díl uveřejním, byť počet splněn nebyl...), což ovšem neznamená, že jsem nebyla poněkud zklamaná. Jednak z reakcí, které byly ze strany čtenářů pochopitelné, tak z toho, že se dozvídám, že jsem tím vlastně někoho odradila (i když si myslím, že ti, kteří si to přečíst chtěli, si to PŘEČETLI). Že požadavek u téhle povídky, která měla vyvolat poprask KVŮLI povídce, na sebe strhl veškerou pozornost. Nevadí - chtěla jsem si to vyzkoušet, dušička má pokoj.
Angie77, souhlasit s Tess je Tvé právo. Navíc proč ne (?), když má Tess logické argumenty, za něž jí děkuji, neboť mi umožnila vidět to i z jiné stránky...?
I ten pocit, že to nedokáží po přečtení popsat, znám. A souhlasím i s Tebou.
Ty limity... oh, ty limity. :) Promiň, nemůžu to brát jako vydírání i já. A nikdy jsem ani nebrala - i když jsem ještě nepsala. Protože já ty autory (už nás autory, že?) chápu. A chápala jsem. Více či méně. Ale to je můj subjektivní pocit...
Komentáře a vypočítavost - ono existují opravdu daleko jednodušší způsoby, jak si přijít na komentáře. Proč by kvůli tomu měl někdo psát?
Á propos, Tess, s poslední větou souhlasím. :)

---

Tess dne 16.11.2008
Angie:
Tak se mi při tvém ohlasu vybavila vzpomínka na jednu slečnu, která nedává limit deset nebo patnáct, ale rovnou šedesát komentářů na kapitolu. Šla jsem ji tedy vyhledat, abych se přesvědčila, jestli nedostala rozum, a našla jsem u ní článek, kde je výborně vidět, co si při takových požadavcích na komentáře začnou myslet čtenáři. Odkaz: http://adrianne-fanfiction.blog.cz/0807/ jsem-zpet Zajímavé věci se začínají dít cca od komentáře 34; v době, kdy autorka už měsíc a půl nedala jedinou větou kdekoliv vědět, proč nepíše. Myslím, že by to měla být povinná četba pro každého, kdo trvá na komentářových limitech :) Ono to totiž není lehký vidět v první chvíli z obou stran.

---

angie77 dne 16.11.2008
Tak jsem nakonec neodolala a taky se pokusím vyjádřit k tématu "komentáře, jejich vyžadování, lenost čtenářů, vydírání autorů...". Už jsem tohle párkrát tady na fanu rozebírala, ale proč se nepokusit podívat se na to téma znovu a třeba z jiného úhlu pohledu:-)
Předem musím říst, že kdybych si musela vybrat, s kým souhlasím, byla by to spíš Tess.
Komentáře potěší, o to žádná. Zvláště pak komentáře, které něco řeknou - konkrétní věc pochválí, naopak zkritizují něco jiného. Což je právě ten problém mě jako pisatele komentářů. Napsat prostě jenom "super" mi prostě přijde na nic. Vždycky se snažím jít aspoň trošku do hloubky, třeba i upozornit na chyby či nesrovnalosti a naopak napsat, co se mi líbilo nejvíc. Jenže takové komentování už zabírá celkem dost času. Jasně, já vím, že autor při psaní povídky taky strávil spoustu času a že si řekne - to jim nestojím ani za tu minutku či dvě?!? Jenže autoři vyžadující komentáře by si zase měli uvědomit, že ne každý je psací typ. Někdo třeba přečte povídku (kapitolu) a ví, že se mu strašně líbila, ale už nedokáže popsat, kvůli čemu. Autoři mají často psaní jako způsob odreagování, relaxace. A spousta čtenářů se zase odreagovává právě jen tím čtením. Přijdou na fan si odpočinout. A jsou prostě líní (nemají náladu, nepolíbila je múza...) k psaní čehokoli jako reakce. Tohle by autoři měli být schopní respektovat.
Já ve svých začátcích na fanu nekomentovala skoro vůbec. Teď už se docela snažím. Ale co mě dokáže spolehlivě vytočit, jsou věty jako "pokud chcete další kapitolu, čekám aspoň 10/20/... komentářů". Tomu prostě říkám vydírání. Tečka, konec. Respektive... buď to dotyčný myslí vážně (tzn. nebudou-li komentáře, skutečně přestane psát) a potom není na psaní závislý, nebo předpokládá, že po takovém prohlášení komentáře přibudou, a pak je to docela obyčejná vypočítavost.
Je to i o formě. Napsat "komentáře potěší" je, aspoň z mého úhlu pohledu, prostě něco diametrálně odlišného od "všimla jsem si, že vám na mně vůbec nezáleží, protože u minulé kapitoly byly jen dva komentáře".
Navíc... narazila jsem na fanu na pár docela dobrých autorů, kteří komentáře neměli žádné. Přesto psali dál. Ani si nestěžovali. Na druhé straně jsou ti, kterým nestačí komentářů deset, potřebují jich patnáct... Atd.
Asi jsem se nechala trochu unést... Omlouvám se. To rozhodně není nic osobního proti Assez ani proti Mysty.
Mimochodem, Assez: První kapitolu Tvojí povídky "Z bláznových zápisků" jsem přečetla celou, i přes tu délku. Nicméně četla jsem ji v době, kdy u ní byl právě ten požadavek na komentáře a žádný komentář tam ještě nebyl. A já nechtěla být první, kdo tohle téma otevře. Takže jsem nekomentovala vůbec... Až uveřejníš druhou kapitolu, budu-li tou dobou na fanu, slibuju Ti komentář k věci.
Tak jsem se vykecala... a můžu jít s klidným svědomím dělat něco užitečného:-)

---

Tess dne 16.11.2008
Assez: No, víš, ono to může být dvojsečný. Právě proto, že komentář se může přidat tak snadno, tak si někteří lidi říkají, že ho můžou přidat kdykoliv, připadně rovnou skáčou na další kapitolu, aby se nezdržovali v čtení. S tím, že se časem vrátí. Jenže na to třeba zapomenou, a i kdyby, co se vlastně děje? Nic. Lidi, který komentáře píšou, dělím do následujících kategorií (někdy se kategorie prolínají):
- Ti, kteří chtějí podpořit tebe jako osobu. Povídka se jim třeba opravdu líbí, ale primární pro ně je, že ji píšeš ty.
- Ti, které povídka oslovila natolik silně, že cítí potřebu se vyjádřit. To je ta správná zpětná vazba, po které každý z nás touží (ne že by jiné komentáře nepotěšily).
- Ti, kteří komentáři spíše tapetují nebo spamují. Povídku kolikrát ani pořádně nečtou, neznají tebe jako autora a jsi jim ukradená. Takoví většinou píšou každému úplně stejné komentáže (Je to úžasňoučkýýý, opravdu máš talent, nepřestávej psát). Těžko říct, jestli to tak píšou proto, že to považují za to správné, co se má; jestli je to opravdu nějakým způsobem oslovilo nebo jestli jen bezmyšlenkovitě kopírují komentář, aby se pod něco podepsali.
No, a pak se třeba může přihodit, že napíšeš povídku, o které ti chodí zvěsti, že je pokládána za kvalitní, ale že se nedá komentovat. To se mi stalo. No, tak hlavně, že si lidi nemyslí, že je to hrůza. Chápu, že když povídka působí jako ekvivalent kladiva, tak si moc dobře komentáře psát nejde. A zase... byla bych za ně ráda :)

Po pravdě řečeno jsem jednu dobu taky měla cukání dát limit na komentáře. Na první pohled se totiž zdá, že se pak rozhoupou k psaní i ti, co se prostě při čtení jen dobře baví. Jenže pak jsem si představila sama sebe na místě nedočkavého čtenáře a uvědomila jsem si, jaký je to vopruz. Že bych vlastně tímhle požadavkem ubližovala těm, co komentáře píšou i těm, kteří to třeba jen rádi čtou, ale nevědí jak vyjádřit své potěšení. Ti všichni by se stali rukojmím osob, kterým je nějaké moje pokračování úplně ukradené. A to nechci. Stejně píšu, protože ty nápady si o napsání prostě žadoní. A od čtenářů chci hlavně to, aby to četli. Pokud se mi podaří vybudovat si takovou pověst, že přečtou cokoliv ode mě proto, že je to ode mě a nikdy je nezklamu, budu potěšená víc, než kdyby každá moje povídka měla stovku komentářů.
Nedostatek zpětné vazby není optimální, ale takový už je život. No, občas se dozvídám, že ta a ta čte moje věci; já ji ani neznám, nikdy jsem od ní neviděla koment, ale i tak to potěší. Případně v se v komentech objeví: (neznámé jméno) mi tě doporučila... to potěší dvojnásobně. Lidi si totiž naštěstí mezi sebou řeknou mnohem víc, než napíšou do komentářů :)

---

...
assez dne 16.11.2008
Tess, :D není to tvrdé. Souhlasím s Tebou. Ale víc než jsem řekla tady - http://www.assez.7x.cz/homepage/zapisky- a- komentare-vubec.html - Ti k tomu prostě neřeknu.
Ell, já taky ne. Ale to nevadí, ne? ;) Jinak odpovídám stejěn jako Tess.
Mysty, mluvíš mi z duše. Naneštěstí i Tvá reakce nebyla od věci, Tess. Proto studuju pro mne hodně těžkou střední a stávám se tím soběstačnější, nefixuji se na možnost být v budoucím životě spisovatelem. (Tobě držím pěsti.) Pokud se k tomu dostanu, bude to zábava, příjemný bonus. Ale, jak psala Tess, pochybuji, že bych si tím dokázala vydělat a to v těchto věcech nejsem žádný pesimista.
Vlastně tak trochu je o tohle důvod, proč píšu na net - nepočítám na sto procent s tím, že se spisovatelkou stanu.
Jinak mluvíš za mě téměř ve všem - rozkliknutí (nechtěné) a proto tolik čísel u jedné povídky... Nezalíbení se povídky... Já se neztrácela a Tvůj příspěvek je pro mne obohacením. Děkuji Ti za něj.
Jo a Tess - právě proto, že je jiná doba a čtenáři komentovat MŮŽOU - nemělo by jim takové usnadnění práce jen dodat? Já osobně bych se bála napsal mail někomu, koho neznám a nevím, jak reaguje na ostatní. :) Jinak souhlasím s nenasytností a s viděním nedocenění. Ale myslím si, že tak se občas cítí každý autor a pokud Ty ne, asi jsi dost silný, dobrý člověk. :)

---

Tess dne 16.11.2008
Mysty: Já netvrdím, že ti na komentářích nemá záležet; myslím, že neexistuje člověk, kterému by na komentářích nezáleželo, a pokud někdo tvrdí opak, tak nemluví tak docela pravdu.
Jenomže pokud je neexistence komentářů důvodem, že nebudeš psát, tak je to nějaký divný. Myslíš si, že spisovatelé někdy komentáře dostávají? Přesto píšou. A, bohužel, počet prodaných výtisků není v přímé úměře kvalitě napsaného. Nejvíc se prodávají plytké, senzační bláboly ze života celebrit. Na druhou stranu pro mnoho kvalitních děl je problém sehnat nakladatele - počet potenciálních zájemců není tak velký, aby se mu to vyplatilo.
Píšeš: "Štěstí při psaní cítím především proto, že vím (nebo si spíš myslím, že vím), že se to někomu bude líbit, že mu přidáním další kapitoly udělám radost, něčím jeho život obohatím..."
Víš, to je pro mě naprosto nepochopitelný. Abys tomu rozuměla, já netvrdím, že si vymýšlíš, nebo nedejbůh že bys to štěstí třeba cítit neměla. Je to podle mě určitý rozdíl daný celkovou kulturou čtenářstva. Když jsem začínala věci uveřejňovat já, o možnosti komentářů jsem si mohla nechat jenom zdát, a to, že moje věci vůbec někdo čte, jsem se vlastně dozvěděla až tak, že se mi lidi ozvali do mailu s otázkou na pokračování. Dneska je samozřejmě jiná doba, jsou jiný možnosti, několik velkých archívů a úplně každý si může zařídit blog. Byla by pitomost tyhle možnosti nevyužívat. Jenomže dřív lidi taky psali, a psali dobře, a pokud dneska někdo fňuká, že se cítí nedoceněný, protože má málo komentářů, a proto teda psát nebude, tak si připadám jako v Jiříkově vidění.
A právě proto, že lidi psali vždycky, tvrdím, že pokud někdo opravdu hodlá skončit kvůli nedostatku komentářů, tak by opravdu skončit měl. Pak totiž nepíše povídku pro povídku, ale pro komentáře, a komentáře může získat snadno i jiným způsobem, než oním relativně pracným tvořením povídky.

Samozřejmě, že jako autor tvrdím, že neexistuje počet komentářů, který by byl dostatečný ;) Jak tu ona možnost je, tak jich vždycky může být víc a člověk je od přírody nenasytný. Ale založit na nich svou existenci spisovatele... chápeš.

Držím ti palce ve tvé spisovatelské kariéře. Osobně se domnívám, že každý, kdo cítí puzení psát, by psát měl... i když některé výsledné výtvory se nedají číst. Ale to asi nebude tvůj případ, podle stylu předchozího příspěvku. Jen tě chci upozornit, že osobně znám několik lidí, kteří vydali nebo vydávají své knížky a ani jeden se tím neuživí. Spisovatelé jsou v Čechách velice špatně placeni. A to i takoví, jejichž knížky vycházejí v tisícových nákladech. Nejen překladatelé, ale i korektoři jsou placeni lépe než spisovatelé. Rozhodně ale zůstává možnost psát do novin a časopisů, dělat práci redakora. Bohužel, není tak tvůrčí jako samostatná autorská činnost.
No, přeju ti hodně štěstí.

---

Mysty15 dne 15.11.2008
Víte, ono je sice krásné, že autory psaní baví (jakože nás opravdu baví), ale k onu psaní neodmyslitelně patří právě i ty ohlasy od čtenářů. Nepochybuji, že spousta lidí píše fanfiction jen pro zábavu, je to pro ně jen krátká epizoda v životě, napíšou si pár povídek, užijou si... a pak šmitec, stanou se třeba doktory nebo kuchaři. Pro některé (jako třeba já, za Assez mluvit nemůžu a ani nechci) je psaní ovšem všechno. Věnují mu spoustu svého času, spoustu svých myšlenek a pocitů, milují psaní a rádi by se tím i jednou chtěli živit. Já osobně si nedokážu představit, že bych kdy mohla mít jinou práci.
Jenže psaní není jenom o chvíli, kdy si člověk sedne a mnohdy ze sebe i pracně vypotí nějakou tu povídku, to v žádné případě. Psaní tvoří kontakt spisovatele se čtenářem. Pocit, že si někdo může přečíst moje myšlenky, přečíst si útržky mojí fantazie, ten pocit je jednoduše neuvěřitelně vzrušující. A o to víc je to vzrušující, když víte, že se někomu vaše tvorba líbí. Co vzrušující, vyloženě úžasné a nebeské, obvzlášť pokud se líbí opravdu hodně. Štěstí při psaní cítím především proto, že vím (nebo si spíš myslím, že vím), že se to někomu bude líbit, že mu přidáním další kapitoly udělám radost, něčím jeho život obohatím... ale když pak u povídky nevidím ani jeden komentář, moje štěstí rázem splaskne. A počet přečtení? To je jen nic neznamenající číslo, lidé mohli na odkaz klinout pouze omylem nebo v horším případě rozkliknout úmyslně, začíst se, v půlce zjistit že je povídka nebaví a zase odejít (a tahle představa sebevědomí tedy rozhodně nepřidá).
U knih se oblíbenost pozná jednoduše podle prodávanosti (popřípadě podle počtu vypůjčení v knihovnách). Tahle čísla jsou rozhodně jiná než zde na fanu, za tyhle čísla totiž dostáváte peníze, za tyhle čísla lidí platí. A za brak, který nestojí ani za přečtení, vám nikdo rozhodně platit nebude. A když nebudete dostávat peníze za své povolání, velmi brzy ho budete muset přestat vykonávat.
U povídek komentáře jednoduše znamenají něco jako platidla a jestli někdo, kdo bere psaní velice vážně, u své povídky žádné komentáře nevidí, není pak divu, že chce se psaním seknout.

A já zás velice trvdě nesouhlasím s tebou, Tess. Myslím si, že někdo komu nezáleží na komentářích, tak mu tak ani docela nezáleží na svém psaní/povídkách (důvod viz výše), jelikož je mu evidentně jedno, co si o o tom ostatní myslí, tím pádem se tím zjevně nechce jednou živit a neměl by to tedy být on, kdo by měl psát.

Omlouvám se, Assez, kometnář je pomalu stejně dlouhý jak článek. A omlouvám se, jestli jsem řekla něco nepochopitelného (nebo jestli jsou zde nějaké chyby), ale jsem jednoduše rozčílená.
Myslím, že tohle téma poslední dobou žere docela dost autorů, nejenom mne nebo tebe. Copak jsou lidi tak neuvěřitelně líní komentovat nebo tak neuvěřitelně bezcharakterní, že nemají na povídku žádný názor? Buď jak buď, kam ten svět jenom spěje...

---

ell dne 13.11.2008
No já někde z doslechu vím, že na starém fanu byly fakt skvělé povídky, ale kde je jim dneska konec že:( Já se k HP dostala teprv nedávno, takže ho nepamatuju.
Jinak u povídek, které čtu, se komentáře snažím psát...ale taky nevidím absenci komentářů jako pádný důvod, proč seknout s psaním. Jasně, chápu že to autory potěší, ale píšou snad hlavně pro to, že je to baví, ne?

---

Tess dne 13.11.2008
Autor, který přestane psát proto, že nemá komentáře, udělá dobře. Pokud potřebuješ neustálé ujišťování o tom, že jó, lidi to čtou (a líbí se jim to), abys mohla psát dál, nejsi podle mě typ člověka, který by psát měl.
Je to tvrdý?
Vidíš, a je to komentář k věci.
Taky jsem ráda za každý komentář, samozřejmě. Ale že bych přestala psát kdyby lidi nekomentovali vůbec? Ani náhodou...

---

assez dne 13.11.2008
Ano, domnívám se, že je to přesně on. :)

---

chris. dne 12.11.2008
Nejedná se o tento archiv?
http://fanfiction2.potterharry.net/

---

assez dne 12.11.2008
Já to vím jen zprostředkovaně. Měla by to být část těchhle stránek... něco jako tohle, jen už se tam nic nepřidává. Jenže posledních (několik let?) je nefunkční. Zaslechla jsem, že jsou tam dobré povídky, které už jinde neseženeš. :)

---

Monika dne 12.11.2008
eh, čo je to faialový archív? :)

---